SSR
Secondary Surveillance Radar (sekundární přehledový radiolokátor) je primárním zdrojem informací o vzdušné situaci pro potřeby řízení letového provozu. Důvod je zřejmý – sekundární radiolokátor dodává kromě údajů o polohovém úhlu a šikmé dálce letadla i informace o barometrické výšce, čísle letu, umožňuje identifikaci letadla a zvyšuje pravděpodobnost jeho správné detekce. Zjišťování těchto informací umožňuje vzájemná komunikace pozemního stanoviště (dotazovače) s automatickým odpovídačem umístěným na palubě letadla.
IFF/ IFFN
Systém IFF (Identification Friend or Foe – identifikace přítel/ nepřítel) popřípadě IFFN (Identification Friend, Foe or Neutral – identifikace přítel/ nepřítel nebo neutrální) je využíván armádami NATO pro řízení letového provozu. Je shodný s celosvětově používaným civilním systémem sekundární radiolokace SSR (Secondary Surveillance Radar) využívaným pro potřeby ATC.
Složení systému SSR/ IFF
Jak už bylo zmíněno, sekundární radiolokace využívá pozemní dotazovač a palubní odpovídač.Dotazovač je složen z anténního systému a vysílače. Vysílač pracuje na kmitočtu 1 030 ± 0,2MHz se středním výkonem okolo 1kW.
Anténní systém, který bývá zpravidla umístěn na anténě primárního radiolokátoru, je nejslabším článkem sekundárního radiolokátoru. Při použití směrové antény by vzhledem k rozměrům a nosnému kmitočtu dosahovala šířka anténního svazku v nejlepším případě 2,5 – 7° a zároveň by docházelo k situacím, že by palubní dotazovače odpovídaly na dotaz z postranních smyček vysílací antény. Aby se zvýšila rozlišovací schopnost v azimutu a nedocházelo k nechtěnému vybuzení odpovídačů, začala se využívat monoimpulzní metoda. Tento systém je znám pod zkratkou ISLS - Interrogator Sidelobe Suppression (potlačení postranních laloků dotazovače).
Odpovídač komunikuje s dotazovačem pomocí dipólu se všesměrovým anténním diagramem v horizontální rovině a se šířkou svazku ±30° ve vertikální rovině. Vysílač pracuje na kmitočtu 1 090 ±3MHz v výkonem 500W.
Princip činnosti
Princip se od primární radiolokace, která využívá odrazů vf energie od letadel, liší. Sekundární radar pracuje na systému dotaz – odpověď. K tomu účelu se používá pozemní dotazovač a automatický palubní odpovídač. Dotazovač vysílá normovaný signál, který přijímá palubní odpovídač. Odpovídač vyhodnotí typ dotazu, na který po konstantním časovém intervalu 3µs odpoví opět normovaným signálem. Odpověď z dotazovaného letadla je zpracována vstupními obvody dotazovače, vyhodnocena a spolu s cílem zobrazena na indikátoru.
Dotazovač vysílá sérii impulzů P1, P2 a P3, pomocí kterých vyžaduje specifickou odpověď od odpovídače. Aby nedocházelo k vybuzení odpovídače postranním svazkem, využívá se výše zmíněná metoda ISLS. Při použití monoimpulzní metody (ISLS) je anténa rozdělena na dvě sfázované soustavy se součtovým kanálem ∑ a rozdílovým kanálem ∆. Součtový kanál vytváří charakteristiku stejnou, jako kdyby byla použita celá anténa. Naopak rozdílový kanál vytvoří v ose antény ostrý propad anténního diagramu a v ostatních směrech má zisk zhruba o 10dB větší než ∑ kanál.
Obr. 1 Anténní diagram ∑ a ∆ kanálů
Systém je nastaven tak, že impulzy P1 a P3 jsou vysílány skrze ∑ kanál a druhý impulz P2 skrze ∆ kanál. Impulz P2 je vyslán se zpožděním 2 ± 0,15µs za prvním impulzem. V případě, že anténa odpovídače není ozařována hlavním anténní svazkem, má druhý impulz zachycený palubním odpovídačem větší amplitudu než první a třetí a takový dotaz je ignorován. Pouze, když je anténa odpovídače ozářena přímo hlavním anténní svazkem, mají impulzy 1 a 3 větší amplitudu než impulz 2. Potom odpovídač vyhodnotí mód dotazu a odpoví.
Obr. 2 Vliv anténních diagramů ∑ a ∆ na velikost Impulzů P1, P2 a P3
Odpovídač přijme dotaz pomocí dipólu, přijatý signál zesílí a provede detekci. U detekovaného signálu se kontroluje poměr velikostí impulzů P1 a P3 s impulzem P2, šířka impulzů a doba mezi P1 a P3. Nevyhovuje-li některý z parametrů, je dotaz ignorován. Na korektní dotaz odpoví sérií 12 informačních impulzů ohraničenou rámovacími impulzy F1 a F2 vzdálenými 20,3µs.
